19. 2. 2010
Obec Bojanovice má v současné době 3 části – Bojanovice, Malá Lečice a Senešnice
Historie obce Bojanovice
O Bojanovicích je zmínka z zápisech zemských ji v roce 1107, kdy Kníže Svatopluk daroval tuto ves klášteru Ostrovskému u Davle. Tento dar pak listinou ze dne 17. 1. 1205 potvrdil král Přemysl Otakar I.. Při klášteře zůstaly Bojanovice až do husitských válek, po kterých je císař Zikmund v roce 1436 zastavil vladykovi Jakoubkovi z Řidky. Pro řád je zpět získal po 221 letech roku 1657 opat Matouš Ferdinand Zoubek z Billenberka. Po zrušení kláštera ostrovského v roce 1785 zabavila statky bývalá c. a k. administrace státních statků a spojila je s obcí Slapy v jedno panství, jehož majitelem se stal v. roce 1825 rytíř Karel Bewdřich Korb z Weidenheimu , který ho v roce 1891 prodal říšskému hraběti Bedřichu z Westphalenu.
Obec neměla nikdy vlastní kostel a farnosti patřila k Sv. Kiliánu v Davli proto se občané rozhodli na náklady obce postavit kapli. Kaple byla v roce 1879 dokončena a zasvěcena sv. Františku Serafínskému z Assisi. Kaple je zapsána do seznamu movitých kulturních památek.
V Bojanovicích byla též v roce 1912 postavena škola, jejíž provoz byl v roce 1978 ukončena.
Počet obyvatel obce Bojanovice v roce 1899 - 338, 1928 – 390,1950 – 244, 1970 – 271.
Historie obce Malá Lečice
Nejstarší zmínka o obci Malá Lečice je z 21. 5. 1304, v potvrzení výsad pro Zbraslavský klášter králem Václavem II. Originál listiny se nachází někde ve Vídni, text listiny je k dispozici v Státním archivu v Příbrami. Historie této vesnice je nedílně spjata s dobříšským krajem i přes příslušnost k zbraslavskému klášteru. Lze se domnívat, že i tudy vedla „Zlatá stezka z Pasova.
V obci byla v sedmdesátých letech 19. století postavena škola a dne 5. prosince 1874 zapsána v zemských deskách pod číslem zakázky 92 a Obec Malá Lečice, která právo užívání k nemovitosti vložila do rukou školy Malolečické. Škola fungovala až do roku 1974.
V roce 2004 obec Malá Lečice oslavila svých 700. let založení.
Historie obce Senešnice
Podle nejstarších zpráv lze počátky obce Senešnice vystopovat již v 11. – 12. století, kdy v okolí Pleše se začalo těžit zlato (tato informace však není písemně doložena).V historických pramenech se uvádí, že na vrchu Pleši nad dnešním Sanatoriem byl starý hluboký důl pro zlatě, který měl svoji odvodňovací štolu a svého rozkvětu dosáhl za Karla IV. v letech 1346 – 1378.
První písemná zmínka o obci Senešnice se připomíná již na začátku 17. století za dobříšského hejtna Jana Libovického z Libovic (1614 – 1615) jako součást dobříšského panství. V roce 1630 byl hrad Dobříš i s panstvím prodán Braunovi – hraběti z Mansfeldu, nejvyššímu stolbovi a sokolníku Království českého a císařskému komořímu. K panství patřila i Senešnice, územním ke kraji podbrdskému. Za třicetileté války 22. a 23. října 1639 byla Senšnice vydrancována a vypálena žoldnéry rotou rejtarů Bannérových. Po skončení třicetileté války roku 1648 se vesnice Senešnice vzpamatovala a začala se obnovovat. Další krutý osud ves stihl na jaře roku 1713 kdy se z Prahy šířil nor do širokého okolí. Po zavedení povinné školní docházky Marií Terezií v roce 1848 navštěvovala místní mládež školu v Mníšku a od roku 1882 školu v Nové Vsi pod Pleší. K historii této obce patří i hluboké náboženské založení jejich obyvatel o čemž svědčí i kaplička která pravděpodobně byla postavena v letech 1848 – 1850 (tento letopočet byl objeven při rekonstrukci v roce 1994. V obci jsou i mimo jiné postaveny katolické kříže, které byly postaveny většinou ze sbírek občanů a za nemalého přispění školních dítek, které k tomuto účelu pořádali několik dětských divadelních představení a výtěžek z nich věnovali na jejich stavbu. V roce 1880 při sčítání obyvatel a domů měla Senešnice 34 domů a 217 obyvatel. Za třicet letí tj. v roce 1910 40 domů a 203 obyvatel.
V roce 2004 oslavila obec Senešnice 400. let svého založení. I přes ti, že tato obec podle nepodložený zpráv má svou minulost již ve 12. a 13. století n.l..
Z výše uvedených útržků pamětí o obcích Bojanovice, Senešnice a Malá Lečice si lze představit neopakovatelnou krásu a malebnost všech tří vesniček. Lze jim jen popřát, aby, tak jak se čas nikdy nemůže zastavit a musí pokračovat dál byl k nim příznivý a shovívavější pro časy budoucí a příští.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář